Nejdůležitější vlastnost naší paměti je subjektivní schopnost zapomínat, tzn. třídit podstatné a nedůležité. Tato regenerace paměti nám umožňuje přeorganizovat zažité a uložené zkušenosti, a tím vidět věci znova a jinak, novým pohledem. Tím si vytváříme svůj referenční rámec, tím se definujeme. Jeden z důvodů krize identity může být neschopnost pracovat s oněmi vězeními flexibilně.
Fotografie je vlastně externím úložištěm pro zkušenost – lidi si věci nepamatují, proto si je fotí.
Reprodukce fotografickou cestou je zapovězením/skrytím například reálného materiálu. Vložením fyzického materiálu do svých fotografií (barvený písek) se snažím rekonstruovat – metaforicky - přímý vztah k realitě. Pokouším se v obraze aktivovat fyzickou zkušenost a znejistit tak vědomé odkládání přímých vztahů do jejich obrazu.
A.K.