Alena Kotzmannová 

„Oskar Wilde řekl, že gentleman nekouká z okna.“ A. L.

Dvanáct výklenků Masných krámů = dvanáct osvětlených „scén“, v nichž se nepravidelně střídají nasvícené fotografie nebo rozevřené sešity. Stolní lampičky v každém výklenku míří na kontrastní fotografické záběry, jakési záblesky z Loosových interiérů: Pohled do prázdné skříně. Prázdné sofa, popelník. Ložnice. Zavřené dveře. Věšáky bez šatů…, nebo osvětlují sešity s jeho přepsanými myšlenkami: „Stěny pokoje mají být šaty, jež nám nejvíce padnou.“
„Nutím majitele bytu, aby bydlel v celém bytě, a ne jenom v kuchyni.“…
Citáty jsou tužkami přepsány v rozevřených sešitech a vyzývají návštěvníky k opakování, opisování, doslova kopírování.„Dost bylo originálních géniů! Pojďme se bez ustání opakovat!“ Zvolává Adolf Loos, když opakovaně používá stejných materiálů, obdobných prostorových řešení, dokonce i stejného vybavení interiérů včetně typu svítidel.
„Kopíruj dobře a kopíruj přesně.“ A. L.

„Nedílnou součástí výstavního projektu bazálně rámovaného komplexem témat spojených s působením Adolfa Loose v Plzni se přirozeně stala také otázka širšího zasazení jeho odkazu do prostoru aktuálního umění. Předmětem uměleckého výzkumu se v této rovině uvažování staly více než dobově podmíněné architektonické koncepty či realizace přímé interpretace jednotlivých autorů zasazené do jejich individuálních vyjadřovacích systémů nebo do signifikantních vývojových proudů aktuální tvorby. Vedle prohlídek Loosových interiérů a následující fotografické dokumentace jejich detailů se Alena Kotzmannová zaměřila rovněž na studium teoretických textů, nebo spíše emotivních manifestů tohoto autora ve většině publikovaných v prvních desetiletích dvacátého století. Sedm propojených instalací pojmenovaných LOOST a umístěných ve výklencích mezi jednotlivými loděmi Masných krámů je složeno z černobílých snímků intimního formátu, školních sešitů a typizovaných lampiček z produkce nadnárodní firmy IKEA.

V pečlivě vybraných citátech se odráží nejenom jeho architektonická koncepce, ale především nekompromisní kritika evropské společnosti směřující k úpadku, který byl později reprezentován především dvěma světovými válečnými konflikty a nástupem totalitních režimů. Autorka ovšem tyto citáty vlastnoručně přepisuje a v rozevřených sešitech je nabízí divákům, jakoby měli pokračovat v přerušeném opisování. Soustředit se, číst a čtené opakovat, z celku se zaměřit na části, spojit text s obrazem a pochopit jejich společný význam. To je autorčina a snad také naše klauzura – obrana proti tlaku vizuálního braku, který společnost i každého jedince atakuje ve virtuální realitě komunikačních a informačních médií, aby nám znemožnil porozumět sobě, ostatním i okolnímu světu.“

Z textu Michala Kolečka, kurátora výstavy Interiéry duše.

INTERIÉRY DUŠE

Umělecké bytování v prostoru Loosových plzeňských architektur. Základní inspiraci výstavy INTERIÉRY DUŠE představuje unikátní historický a kulturní fenomén – osm bytových environmentů navržených ve třicátých letech minulého století Adolfem Loosem pro plzeňské objednavatele. Její koncepce je soustředěná na prezentaci uměleckých projektů třinácti příslušníků mladší a střední generace, kteří přímo reagují na specifickou estetickou kvalitu Loosových enigmatických rezidencí a dramatické osudy jejich převážně židovských obyvatel, přičemž si všímají také širších politických či společenských souvislosti spojených se vznikem a nezřídka i zánikem těchto architektur.

Přizvaní autoři ve své práci vycházejí z fyzického průzkumu jednotlivých zachovaných Loosových realizací a rovněž ze studia jeho provokativního konceptu raumplanu, který upřednostňoval funkci prostoru, kvalitu materiálu a solidnost provedení před dobově preferovaným ornamentalismem. V této souvislosti je logické, že se řada pro výstavu připravených projektů zaměřuje na tematizaci umělecké formy chápané jako dimenzní znak, zkoumá souvislosti mezi významem vyrůstajícím z Loosova odkazu a jeho zpřítomněním v aktuálním tvůrčím činu, tvaruje nové uspořádání jednotlivých interních obsahových elementů i jejich vztah k vnějšku. Vyjádřením těchto metod se stává důraz kladený na modelování fiktivních situací v rozšířeném referenčním poli objektového sochařství, použití surovin v původním či subversivním smyslu, strategie imitace a vizuálního přivlastnění, ale také umělecký pseudo-dokumentární výzkum. Podstatným prvkem celé řady artefaktů i samotné expozice přitom je pohyb formulovaný procesuálními instalačními postupy, ale především akcentováním dynamického technického obrazu. Ten ovšem není exponován pouze v tradičním pojetí jako zářící a jasně vymezená plocha, nýbrž je nedílnou součástí prostorových kompozic a obohacuje jejich rozlohu o chvění času dnešního i minulého.

Výstava INTERIÉRY DUŠE v komplexní rovině prohlubuje socio-kulturní potenciál konkrétního místa a divácké obci otevírá nové obzory pro sebeidentifikaci s ním. V dialogu jedinečného historického architektonického výkonu Adolfa Loose a tvorby současných umělců, kteří reprezentují plzeňskou výtvarnou scénu i širší okruh českého umění, etabluje rámec pro reflexi iniciačních a zároveň bolestných dějinných zkušeností do nejistého a přeskupujícího se aktuálního společenského paradigmatu.
                                                                                                                                                 Michal Koleček