Station to station
2000-01
série fotografií a videoinstalací
Instalace
Na českou výtvarnou scénu vstoupila v roce 1998, kdy ukončila studium na VŠUP. Její diplomovou prací byl fotografický cyklus Dočasná osoba, v němž se inspirovala science fiction a v detailech našeho současného světa hledala odlesk vzdálené budoucnosti. Už v této době fotografii obohacovala nejrůznějšími způsoby adjustace, jako je vyvolání fotografie klasickou cestou na plátno a její zabalení do plastové fólie. V instalaci Někdo ti volá (1998) Kotzmannová poprvé propojila velkoformátovou fotografii s videoprojekcí. Jde o fotografie dvou telefonních automatů, jejichž opuštěnost podtrhuje zvuk videa, na němž jsou zachyceny kroky kolemjdoucích a zvonění, na které však nikdo neodpovídá. Podobný způsob instalace je typický i pro několik dalších děl, jako je Famke (1999) nebo Cesta do háku (2000). Famke je do rohu naistalovaná fotografie ženy sedící se zavřenýma očima u okna ve vlaku, snažící se uloupit ještě trochu spánku na cestě na ranní směnu. Video svírající s fotografií pravý úhel je oním rámem, v němž ubíhá krajina za oknem, nikým neviděná, žijící svým vlastním životem před rozbřeskem. Cesta do háku je fotografie muže stojícího v tramvaji. Není na něm nic zvláštního, snad jen jeho osamělost na jeho cestě odněkud někam. Přes nehybnou fotografii tohoto ve skutečnosti se pohybujícího muže Kotzmannová promítá stejný výjev, který se však jemně pohybuje nahoru a dolů, jako by tramvaj trochu drncala. Celý výjev tak dostává mnohem reálnější atmosféru než ono vidění světa, které nám může zprostředkovat fotografie.
Kotzmannová je osobnost, která svou otevřeností ke spolupráci proplouvá insiderskou komunitou a nápaditým způsobem se podílí na řadě projektů, ať už to byl Pražský parní válec, kde do oken Galerie V. Špály nainstalovala 3D kukátka s dokumentací jednotlivých akcí, nebo společné projekty s Michalem Pěchoučkem, Veronikou Drahošovou, Jiřím Davidem, nebo Tomášem Pospiszylem.
V rámci svého konceptuálního přístupu si pohrává se zákonitosmi a hranicemi fotografie, ale hlavně přemýšlí o samotné podstatě tohoto média. Svými instalacemi zprostředkovává neobvyklé nahlédnutí věcí a příběhů odehrávajících se všude kolem nás. Dokáže odhalit tušené a záhadné momenty jejich existence, ale i vyzdvihnout jejich poezii a obyčejnou krásu, která je provází.
Pavlína Morganová / text z katalogu Insiders, 2005
