Alena Kotzmannová 

http://ghmp.cz/alena-kotzmannova-kralik-a-kralovna/

• Sál předků
• Krb (HD video, 7'20")
• Podium (HD video, 1')

Artist‘s statement formou fiktivního rozhovoru:

Králík: Tak co mě čeká na výstavě?

A.K.: Některé z instalací navazují na sérii Pokusů o znovunalezení skutečnosti, na kterých dlouhodobě pracuji (od r. 2010). Jedná se o cykly fotografií, tisků a objektů. Základní idea je kombinace nalezených vizuálních motivů, které sestavuji do sérií s fotografiemi z vlastního archivu a nově pořízenými snímky. Výsledné kapitoly, jednotlivé série přibližně 5-15ti fotografií, velkoformátových tisků a objektů mají každá vlastní téma. Témata navazují na mou předchozí uměleckou praxi a dají se shrnout pod pojmy archeologie času, hledání stop budoucnosti v přítomnosti, zkoumání identity prostředí, zpochybňování estetické role fotografie a zároveň vytváření nových významů nečekanými vztahy jednotlivých snímků.

Královna: A jak mám, s dovolením, jednotlivým „pokusům“ rozumět?

A.K.: Každá ze sérií vychází z jednoho nalezeného záběru či objektu, který se pomocí dalších fotografií snažím znovunalézt, znovupojmenovat, redefinovat v aktuálním čase a místě. Pokouším se tak znovunalézt nikoliv skutečnost, kterou původní motiv reprezentuje, ale vizuálně analyzovat základní prvky motivu jako důkazy toho, že skutečnost je obrazy reprezentována vždy nově v závislosti na proměně kontextu. Nechávám na divákovi, jakým způsobem propojí vnitřní vazby mezi jednotlivými předloženými „důkazy“ a ve výsledku je vztáhne k původnímu motivu. Myšlenkové mapy vyplývající z navržených vztahů (následná syntéza) tak vycházejí z individuální i kolektivní zkušenosti. Fotografie je tedy představena zčásti jako doklad existence vnějšího světa, zčásti jako spouštěč asociací divákovy paměti.

Králík: To já mám rád prostory starých paláců, které pomalu ohlodává čas. Ale není výstava současného umění o něčem jiném?

A.K.: Tato výstava se obrací k prostoru, pro který je připravena. Nehodlá s ním splynout, ale nezaujímá ani kritickou pozici. Architektura a výzdoba Colloredo-Mansfeldského paláce vykazuje vysokou míru přítomnosti historických prvků s dalšími vrstvami úprav, adaptací, zásahů různorodých stylů a kvalit. Sály a chodby si udržují vznešenost a obřadnost sídla, které přes veškerou reprezentativnost udržuje návštěvníka v představě vstupu do něčího soukromí. Opuštěnost sálů dříve nepochybně naplňovaných jak objekty a předměty, tak činnostmi a ruchem nejrůznější povahy, vyvolává dojem ztraceného času, jistou time absence disorder (poruchu způsobenou nejistotou časové příslušnosti).

Královna: Ale co s takovými prostory naděláš?

A.K.: Pokouším se vstoupit do prostoru v roli někoho, kdo hledá vazby mezi minulostí, přítomností a budoucností. Dům je situován v centu města, s kosmopolitní historií, provizorní přítomností a nejasnou budoucností. Tento prostor je pro mě výzvou vnášet a pokládat, vřezávat a připevňovat objekty a obrazy, které jakoby vystupovaly z nitra zdí, podlah a stropů a odhalovaly nečekané možnosti znovuuspořádání jak místa, tak času.

Králík a královna: Znovuuspořádání, znovuuspořádání, ale ve jménu čeho?

A.K.: Geometrie versus ornament, reprezentativní versus intimní zóna – to by mohly být klíčové pojmy vymezující instalace Pokus o znovunalezení skutečnosti V. a III., Pódium, Krb a Sál předků. Tyto instalace společně s dalšími „pokusy“, zejména pak v tanečním sále instalovaným Pokusem o znovunalezení skutečnosti VI., jsou nejen pokusy o znovunalezení skrytých kontextů a vazeb mezi příčinami a následky zobrazovaných skutečností, ale především pokusy o maximální splynutí mojí volné tvorby a reakce na aktuální místo. Mnohdy úsporná forma vyjádření (například instalace Krb) symbolizuje gesto osvobození vlastního tvůrčího ega i osvobození návštěvníka od nutkání se za každou cenu vyjádřit ke komplikované situaci prostoru. Mým záměrem je naznačit směr, poukázat na kvalitu prostoru pro jeho další existenci. Snažím se provádět hypotetickou rekonstrukci místa, napojenou díky použitým obrazovým motivům ze vzdálených míst na dávnou kosmopolitní minulost - a to v naději, že přidat jednu další vrstvu není pouhým potvrzením status quo, ale krokem směrem k budoucnosti.