Klasika
2001-04
fotografická série, 70 č/b fotografií
Instalace
Fotografie ze série KLASIKA tvoří cca 70 černobílých fotografií, které vznikly v období 2001-2004 klasickou fotografickou technikou na celuloidový film panoramatického formátu, bez digitální manipulace.
Snímky jsou řazeny do čtyř kapitol. První tři zahrnují záběry převážně z České republiky, také z Paříže, Berlina, Mnichova, Kodaně a Itálie. Čtvrtá kapitola je pracovním výběrem fotografií z New Yorku.
Čas, dějiny, realita, fikce, paměť a věrohodnost záznamu momentu v daném čase jsou hlavními motivy série. Na první pohled běžné téma jsem chtěla zpracovat z jiného úhlu pohledu. Zajímalo mě, do jaké míry je možné přimět mechanické oko fotoaparátu zaznamenat realitu současnosti pohledem jakoby z jiné historické doby.
Projekt je zamýšlen jako knižní publikace.
Jako bychom listovali knihou neznámého data a zároveň svojí vlastní pamětí, nikoliv tou individuální, ale tou kolektivní.
Celé tři roky – mezi léty 2001 až 2004 – připravovala Alena Kotzmannová rozsáhlý cyklus fotografií, který pojmenovala Klasika. Černobílé panoramatické fotografie evokují blíže nespecifikovanou minulost. Jejich atmosféra a motivy připomínají třicátá léta, při bližším pohledu z detailů odvodíme, že fotografie nejsou historické, ale současné. Zvláštní optiky bylo dosaženo nejen volbou motivů, ale i užitím starého fotoaparátu. Sama autorka svůj záměr přibližuje takto: „Zajímalo mě, do jaké míry je možné mechanické oko fotoaparátu přimět nahlížet současnost pohledem jiné historické doby.“ Zachycené výjevy rekapitulují oblíbený repertoár meziválečných fotografů: život kolem řeky, podvečerní město, inženýrské stavby a továrny, mosty a komíny, zdi a dvory, postavy při zábavě a sportu. Situace i nálada nám jsou něčím důvěrně známé, i když nedokážeme přesně určit čím. Postavy na fotografiích by mohly být našimi prapředky, ale nemůžeme si přesně vzpomenout na jejich jména a osudy. „Jako bychom listovali knihou neznámého data a zároveň svojí vlastní pamětí, ovšem nikoliv tou individuální, ale kolektivní“, doplňuje Kotzmannová.
Celý soubor obsahuje téměř sedmdesát fotografií v několika oddílech, z nichž je v Galerii Rudolfinum z prostorových důvodů vystaven jen jeden. Jeho tématem jsou zázraky všedního dne, obrazy a situace z předměstského života, které dokáží svou obyčejnost povýšit na neopakovatelný okamžik hlubokého vcítění do okolní reality. Oddíl předznamenává koník na špici cirkusového stanu a předválečná ikona – ve tmě svítící neon bílé labutě na stejnojmenném obchodním domě. Konfrontace dvou neskutečných zvířat v nebi vyvolává nostalgickou atmosféru levného kouzla, ale i střízlivé zjištění: Cirkusový mág může naše sny poznat a pojmenovat, ale daleko spíše si je naplníme v obchodě. Jednotlivé snímky cyklu jsou provázány řadou souvislostí, které připomenou básnické asociace vyvolané procházkou městem. Řada pouličních světel ve tmě se promění v zářící náhrdelníky za výkladní skříní; staré potrubí na oprýskaném domě zase vnímáme jako šperk zdobící opadanou fasádu. Kotzmannové se podařilo zachytit tajemné světlo městských dvorů, míst dětských her i objevování malých životních zázraků, odlesků neuchopitelného, vyššího světa, které si budeme pamatovat po zbytek života. Celý oddíl navozuje tichou euforii na cestě z pouti, kdy se pod dojmem prožitého odpoledne svět náhle stává jednou velkou atrakcí, úchvatnou podívanou, jejíž kód se nám konečně podařilo rozluštit.
Tomáš Pospiszyl
(z katalogu Imprese, Galerie Rudolfinum, 2005)
