Dočasná osoba
1997-98
série fotografií, č/b fotografie na plátně v plastové adjustaci
Fotografie
Fotografický projekt Aleny Kotzmannové „Dočasná osoba“ je projevem vášnivého zaujetí pro zkoumání nejrůznějších podezřelých jevů, jež se vymykají rozumu a jež se k nám zdají přicházet z budoucnosti. Tyto fotografie nejsou ani iluzí, ani výsledkem počítačové manipulace. Jsou citlivým monitorováním pátrání po „dočasné osobě“, která v našem světě zanechává téměř nepostřehnutelné otisky, které se nepředvídatelně objevují jednou v otevřené krajině, jindy v metru či za výkladní skříní, a nic přitom nedbají na hranice mezi státy a kontinenty. Jsou to jevy tak jemné, že mohou lehce uniknout naší pozornosti. To také způsobuje, že jejich vysvětlení není snadné a jednoznačné.
Dočasná osoba se nikdy nezjevuje ve své celistvosti, často mění své tváře. Ukazuje fragmenty svého těla, odhmotňuje se v prchavé světelné záři či stínu, infiltruje se do banálních věcí každodenní potřeby a starého šrotu a někdy dokonce provádí transpersonální akrobacii a vstupuje do těl našich nejbližších.
A.K. přenáší své neokázalé černobílé dokumenty jevů a věcí „přečnívajících ze současného světa“ na fotografická plátna, která adjustuje do transparentního plastu. Fotografie se stávají vakuově balenými objekty a Dočasná osoba tak na sebe bere ve výsledku podobu konzumní estetiky.
Sexualita a předmětnost a řada dalších podezřelých jevů chápaných jako objekty soukromého uspokojení a současně jako vysokovýkonné kolektivní stroje – to jsou hlavní aktéři high-tech mýtu, kterým se A.K. snaží proměnit naši imaginaci a identitu. Spojuje technologii a umění nikoliv proto, aby vytvořila další z utopických vizí ráje na zemi. Namísto toho naznačuje, že kybernetické systémy nás zcela objímají, a že tento mimořádně podezřelý a agresivně napadený jev přitom vůbec nemusí znamenat apokalyptický konec, ale že naopak může přinést vyostřenou a novou citlivost.
Martina Pachmanová
(z katalogu Dočasná osoba, Pražský dům fotografie, 1998)