Brýle
2008
Obrazová instalace, fotografie, fototapeta, objekty. V propojení s animací Martina Vančáta.
Fotografie
Alena Kotzmannová a Martin Vančát si v této společné obrazové instalaci zvolili jako sjednocující motiv předmět, jež nám pomáhá překonat potíže s viděním a má specifický symetrický tvar. Motivem výstavy Brýle je samotný akt optického vnímání. Důležité je zde číslo 2, které je jedním z vodítek k tématu prezentovaných obrazů. Je jím dualismus věcí, podobnost, ale i vzájemné protiklady nebo prostě dvojakost – reálných podob i významů.
Ve videu Martina Vančáta sledujeme krátkou dynamickou sekvenci, která nám umožňuje slast filmového druhu, ačkoliv se jedná o animaci výtvarných neautomatických obrazů. V rychlém sledu se tu střídají celkem pracně přemalovaná filmová okénka z vypůjčených záběrů různých filmů - vesměs americké produkce. Způsob animace otevřeně přiznává svoji trochu umanutou, „oldschoolovou“ formu. Námětem sekvence je jízda autem a střídání denních dob, světla a tmy, cesta z krajiny do velkoměsta a také jakýsi kruh nebo zacyklení v čase a prostoru. Auto vidíme většinou z venku jako projíždějící objekt, který nás oslňuje, blíží se k nám nebo se vzdaluje. Charakteristická a výrazná jsou uhrančivá přední světla, která se jeví jako orgány zraku a pohledy živých bytostí. Ve videu se vytváří díky rychlé nekončící jízdě atmosféra napětí. Jako bychom cítili blízkost toho, co už není dovolené.
Vědomí jakési nepřípustnosti a přizpůsobení se morálním normám, atmosféra spáchaného zločinu nebo zlověstné echo v policejním muzeu jsou emocionální prvky, které jsou přítomné v novém fotografickém souboru Aleny Kotzmannové. Ve své instalaci pracuje s fotografií formálně a pouze čistě jako s objektem. Soubor je jakousi pastí nebo hrou s divákem, který je nucen přijmout skutečnost, že prohlížením sledu fotografií zachycujících konkrétní předměty, prostory a situace se nedozví nic určitého. Záměrně zde chybí klíč k interpretaci. Tato zdánlivá lhostejnost ke sdělení je pro tvorbu Aleny Kotzmannové typická, ačkoliv má na své esteticky senzuální fotografické obrazy především konceptuální nároky.
Michal Pěchouček